Zdánlivě bezproblémová sezóna a pro mužstvo zároveň i velmi úspěšná si s sebou po celý rok nesla i pár strastí a šedých období. O přípravě dorostenců na velký basket, stanovování cílů a také o začátcích u týmu se rozpovídal hlavní trenér Libor Ženíšek.
Než přejdu k vlastnímu hodnocení, musím zde poděkovat vedení BK Loko, kde před cca 2,5 lety uzrál nápad založení mládežnického družstva, které mi bylo svěřeno do péče. V poslední době díky dobré trenérské práci u extraligových dorostů přechází každý rok do kategorie mužů více připravených borců. Ne všichni však najdou uplatnění v družstvu A a je potřeba s nimi pracovat i na nižší výkonnostní úrovni tak, aby mohli s tímto nádherným sportem pokračovat a dále se rozvíjet, zlepšovat a možná i dočkat startu za A tým v "pozdějším" věku. V neposlední řadě si i myslím, že tento projekt bude do budoucna sloužit hlavně jako motivace pro hráče kteří přicházejí do extr. družstev mají jistotu, že uplatnění v klubu najdou i po ukončení mládežnického programu. Což může být velikým benefitem nejen pro ně, ale i pro klub samotný.
Dále si ještě dovolím jedno osobní poděkování, které patří Marku Kozlovi, protože pokud bychom se před lety nedomluvili, abych mu šel pomoci krotit talentované borce ročníku 07/08, je téměř jisté, že dnes již netrénuji a nemáme v podstatě co hodnotit.
A teď k vlastní sezóně. Po Covidem ztraceném roce 20/21 jsme začali hned, jak to bylo možné, s tréninkový procesem. Prošli slušnou přípravou a odehráli i výsledkově povedené přípravné zápasy, což nám vlilo drobet optimismu před začátkem soutěže do žil. V tréninkovém procesu jsme se hlavně zaměřovali na souhru a útočné kombinace. Snažili se co nejvíce nastavit podmínky reálné hře a současnému trendu, kterým se basketbal ubírá. U valné většiny hráčů se jednalo o jejich první "dospělou" sezónu a velká škola začala. Pohoda z přípravných zápasů se přenesla i do soutěžního vstupu a naše mladé družstvo začalo sbírat výhry. Pomalu se měnilo nastavení hlav a rostlo sebevědomí. Rázem se z nás stali favorité na vítězství a tedy i kýžený postup do II.ligy. Musím, ale konstatovat, že zejména ve druhé polovině sezóny, kdy soupeři hráli odvety vždy jak o život, nebylo jednoduché stále vítězit. Přišla i první prohra v předposledním kole v Sokolově, soutěž měla náboj až do konce. Nyní je před námi další výzva, tedy odehrát důstojnou sezónu ve II.lize a pokračovat v započaté práci zapojování mladých hráčů do "chlapského" basketbalu v ZČL. Závěrem bych zde rád ještě poděkoval za přístup a mnohé konzultace mému asistentu Matymu Moulisovi. Všem našim fanouškům popřál pěkné léto a držte nám palce v příští sezóně. Budeme to potřebovat.
