O víkendu 12. – 13.3. se těšil náš tým U14 po 3-týdenní pauze na dva extraligové zápasy se Sokolem Pražským a Čelákovicemi. Bohužel jsme, ale sehráli jen jeden zápas. Čelákovice zápas odpískali. Sobotní zápas se Sokolíky, kteří jsou zcela určitě favoritem naší extraligové skupiny jsme opět sehráli v nekompletní sestavě, bez Fandy Zikmunda, Lojzy Kudrličky a Vojty Musila. Takové malé naše „dejavu“ této sezony. I přesto jsme nesehráli špatný zápas. Bohužel chyby především v obraně, malá bojovnost a špatný doskok nás stáli ještě lepší výsledek, možná i vítězství.
Sokol Pražský – Loko 70:82 - statistiky ze zápasu
Do zápasu jsme vstoupil dobře. Jednoznačně fungovalo napichování obrany a následný nájezd proti vybíhajícímu obránci. V této fázi obranu soupeře doslova trhal Tonda Hanzlíček. Jenže v obraně nás trápil doskok a určitá bojovnost pod košem. Nechtělo se nám prát, jít se soupeřem do klinče a prostě dělat věci, které bolí. Právě zde započala naše prohra a jasně se projevilo, jak strašně moc chyběl Fanda Zikmund. I přesto jsme vedli 19:7, nakonec po první čtvrtině 20:18. Druhá pětka, měla pokračovat v tlaku, měla nadále zatápět a především, měla nahlodat sebevědomé domácí. Jenže se tak nestalo. Na klucích bylo vidět strašně malé sebevědomí, jako jsem ještě neviděl. Některým jednotlivcům se nechtělo běhat a obrana byla doslova sprosté slovo. Poločas mínus 9. V poločase jsme si jasně řekli, že když nás porazí lepší soupeř, budeme to respektovat, přijmeme to, ale nechceme, abychom se porazili sami. Druhou půli jsme dřeli, snažili se jenže našemu výkonu chyběla bojovnost pod košem a lepší zakončení právě z pod koše. Stále špatné sebevědomí bylo u některých borců i na perimetru. Bohužel skvěle hrající Motlík a slušně hrající Hanzlíček na všechno nestačili.
Komentář trenéra, M.Kozla: „po zápase jsou ve mě stále rozporuplné emoce. Sokol je skvělý tým, jeho kvalita je obrovská v čele se dvěma individualitami, to je jasné a uznávám to, ale………. Zkrátka jsem přesvědčený, že jsme je právě v tomto zápase mohli porazit. Chyběla bojovnost u některých hráčů. Chybělo odstranění chyb, na kterých s některými stále pracujeme, stále opakujeme to samé, vysvětlujeme, pracujeme a bohužel stále nic nebo spíše jen malý pokrok. Někdy si připadám jak zaseklá gramodeska, která opakuje dokola to samé. Největší paradox je pak ten, že když na kluky vyvineme tlak a oni tedy ze strachu a respektu dělají co chceme, ono to funguje. Jenže podle mě je špatné, aby dobré věci dělali ze strachu. Musím tedy já, včetně mých kolegů přijít na způsob, aby pochopili, že mají tyto věci dělat sami od sebe. Velmi těžký cíl, ale kdo se bojí nesmí do lesa, takže nic nevzdáváme a snaha o postup na MČR stále trvá. Tak nám držte palce.“
