Předposlední 2 kola základní části žákovské ligy čekala Plzeňské reprezentanty utkání ve středu Čech. V neděli se utkali s Kladnem a v pondělí dohrávali utkání na Pražské Spartě, které měli co vracet, jelikož na domácí palubovce byli takřka zesměšněni.
BK Kladno x BK Lokomotiva Plzeň (85:55)
Do nedělního utkání šel v roli favorita jednoznačně tým hostí, což ne vždy bývá příjemná pozice, a také se to potvrdilo. Vstup do utkání jednoznačně patřil domácím, kteří těžili z velice pomalého startu modrobílých a trestali je smrtícím rychlým protiútokem. V postupném útoku snadno obcházeli plzeňské hráče bez jakéhokoliv odporu. Vytvořili si tak poměrně snadno náskok pochybující se okolo 10 bodů. Ovšem následně přišel nástup plzeňské Lokomotivy, jejíž hráči vytvářeli obrovský tlak na míč, se kterým se kladenským nemohli vyrovnat. Trestali to rychlými protiútoky a dostali se zpět do zápasu. Následovala takřka 10 minut absolutně vyrovnaná pasáž hry, jejíž zlom přišel cca 7 minut od konce základní hrací doby. Západočeský celek jakoby odešel fyzicky, jeho borci nebyli schopni udržet koncentraci, vytvořit si dobrou pozici pro zakončení a když už se tomu tak stalo, tak její exekuce byla neúspěšná. Dovolili tak středočechům přetížit misky pomyslných vah na svou stranu a do utkání se zpět již dostat nedokázali. Závěrečná dvouminutovka už byla zase vyrovnaná, nicméně obrovský rozdíl ve skóre se jím snížit nepodařilo. Kladenským tak přinesla ovoce systémem svázaná hra, která předčila kreativitu hostujících.
BA Sparta x BK Lokomotiva Plzeň (104:72)
Pondělní dohrávka psala příběh absolutně odlišný. Od počátku utkání bylo cítit na hráčích obou celků, že chtějí hrát jednoduše a basketbalem se bavit. Což se také dělo od začátku zápasu, až do jeho konce. K vidění byla rychlá, jednoduchá a velice moderní hra, která nebyla nějak svázaná taktickými pokyny z lavičky, a bylo to znát. Hráči obou celků hráli aktivně a přímočaře. Na hráčích Lokomotivy byla vidět obrovská chuť do hry, která především v některých momentech předchozího utkání měla svou absenci, a bylo to znatelné. V tomto velice pozitivním basketbalovém duchu se utkání odvíjelo až do finálního hvizdu. Hlavním pozitivem tohoto zápasu bylo, že po jeho skončení pro nikoho nebylo ani zdaleka nejdůležitější skóre, které svítilo na světelné tabuli, ale fakt, že se hráči po celou dobu hrou bavili a rozvíjeli svou basketbalovou přirozenost.
