V pátek 1.2., na pololetní prázdniny se náš tým U12 neflákal. V nabitém programu, kdy kluci ročníku 2007 nastupují za tým U13 a kluci ročníku 2008 hájí barvy našeho týmu U11 jsme si udělali čas a zajeli na domluvené dva „přáteláky“ do Děčína, se kterým máme velmi přátelské a vřelé vztahy.
Konfrontace byla z hlediska našeho vývoje velmi důležitá. V této sezoně je to již několikátá naše cesta mimo region a několikátá konfrontace se špičkou republiky a opět to byla pecka, bomba, krása a věc, která má jednoznačně pro vývoj kluků obrovský smysl. Přidanou hodnotou je fakt, že kolega trenér Děčína, p.Jakub Houška zařídil, že jsme naše utkání mohli hrát v hlavní hale BK ARMEX Děčín, kde válí tamní „A“ tým mužů v naší nejvyšší soutěži.
Po rozcvičení se šlo na věc a oba zápasy byly mírně rozdílné. V tom prvním jsme po většinu zápasu mírně vedli, zhruba o 4-8 bodů. Jenže domácí nás v poslední čtvrtině nátlakovou obranou donutili k několika chybám u půlící čáry a zápas jsme prohráli zhruba o 14. V tom druhém jsme naopak po většinu zápasu tahali za kratší konec my. Jenže ve 3.čtvrtině se nám povedlo z mínus 8 bodů jít do mírného vedení a doslova jsme se vrátili do zápasu. Nakonec i druhý zápas vyhráli domácí, ale těsně jen o 3 body.
Nic méně, o výsledky zde až tolik nešlo. Šlo o basket, o vyzkoušení trénovaných věcí a především o to, aby kluci hráli na 100%. Díky malému konkurenčnímu prostředí ve svých krajích takových zápasů mnoho bohužel není.
Komentář trenéra, M.Kozla: opět musím konstatovat, že myšlenka, která se zrodila na turnaji v Praze na začátku sezony mezi námi, Děčínem, USK Praha a BK Pardubice byla doslova výhrou v loterii. Jsem strašně rád a asi i poctěn, že s námi takové týmy chtějí hrát a hlavně hrají. Když si vezmu, že toto bylo již třetí dostaveníčko v této sezoně tak je to doslova pecka. K samotným zápasům mohu dodat jen to, že to byla BOMBA. Bavilo to nejen kluky, ale i mě samotného a mého kolegou Libora Ženíška. Zas nám to v něčem otevřelo obzor a v něčem utvrdilo cestu. Kluci si mohli osahat jaké to je hrát pod tlakem, pod tíhou chyby, pod tíhou vyrovnaného stavu. Jak důležité jsou věci jako doskok, správné rozestavení apod., poněvadž na této úrovní se každá chyba projeví a hlavně každá chyba je krutě potrestána. Nám jednoznačně chybí mnohem větší psychická odolnost a bojovnost pod košem. Zmiňovat, že na tom zapracujeme ani nemá smysl, poněvadž to je samozřejmost. Závěrem musím poděkovat především p.Jakubu Houškovi za organizaci této taškařice a pak také zhruba 10 rodičům kluků, kteří si v pracovní den udělali čas a pomohli nám s dopravou a fandili. Díky, díky, díky.“
