Tentokrát naši muži zajížděli na palubovku soupeře Basket Košíře, který zatím drží na domácí palubovce neporazitelnost. Bohužel ani náš tým tuto skutečnost nedokázal změnit. Pro diváky byl tento útočný basketbal jistě atraktivní utkáním, ale pro trenéry to už tak veselé nebylo.
Soupeř se prezentuje dobrým procentem střelby z delší vzdálenosti, snažili jsme se eliminovat jejich stěžejní hráče a donutit je k těžkým střelám což se nám do poločasu dařilo a my tak po doskoku a rychlém přechodu mohli jednoduše zakončovat nebo hledat volné hráče na perimetru, kde se dařilo zejména nejlepšímu střelci utkání plzeňskému Martinu Volfovi. Do druhého poločasu jsme vstoupili nekoncentrovaně na obranné polovině, dovolili jsme domácímu celku několik otevřených střel, což s dobrým procentem trestal. My jsme se soupeři přizpůsobili a začali ohrožovat koš v pomalejším tempu a hlavně z delší vzdálenosti bez doskoku. Skóre se v samotném závěru přelévalo z jedné strany na druhou, ale bohužel pro nás v závěrečných minutách jsme dali přednosti hře koš za koš, ve které jsme tentokrát prohráli.
Komentář trenéra:
Bylo to velmi útočně laděné utkání, ve kterém padlo dvacet trojkových střel, což pro diváky muselo být určitě atraktivním basketbalem. Ale pro mě samotného tento statický basketbal ve kterém hráči věřili spíše střele z delší vzdálenosti než aktivní hře bylo částečně iritující nutit hráče k větší aktivitě. I přes naše tempo jsme hráli vyrovnané utkání a na útočné polovině jsme hráli bez větších problémů, ale propadali jsme ve čtení hry na obranné polovině, od taktických faulů, komunikace až po plnění a řešení clony na hráče s míčem, což soupeř dobře v závěru využil a odešel z utkání jako šťastnější tým.
